co je to ortognátní chirurgie?
Pokud bychom chtěli porozumět tomuto pojmu, musíme se zastavit u jeho etymologie, což je věda o původu slov. Předpona „ortho-„ znamená starořecky správný, rovný, „gnathos“ je čelist. Ortognátní jako pojem znamená „rovná čelist“. Ortognátní chirurgie patří do medicínské specializace „ústní, čelistní a obličejové chirurgie“. Když víme, že „ortho-“ znamená rovný správný, můžeme si odvodit co znamená ortodoncie. Odús, 2. pád odontos je ve starořečtině zub. Ortodoncie jako medicínký obor znamená v otrockém překladu „rovné zuby“. Když vyjdeme z etymologie obou slov ortognátní a ortodoncie pochopíme, jaký je vztah těchto oborů. Ortodoncie se zabývá polohou zubů v čelistech („správné zuby“), ortognátní chirurgie polohou čelistních kostí: horní a dolní čelisti vzájemně k sobě a dohromady k bázi lební („správné čelisti“). Ortodoncie tedy řeší vady dentální – zubní vady, ortognátní chirurgie léčí vady velikosti, tvaru a postavení čelistí, řeší vady skeletální (kostní). Vztah mezi ortodoncií a ortognátní chirurgií si můžeme představit na následujícím obrázku č. 1, kde vidíme pacienta z profilu s malou dolní čelistí.
Anglova 2. třída – malá dolní čelist
Pokud bychom chtěli pacienta vyléčit pouze rovnátky – pomocí ortodontické léčby, znamenalo by to, že k dosažení normálního skusu (to, jak nasedají na sebe zub horní a dolní čelisti) by musel ortodontista pomocí rovnátek vyjet se zuby dolní čelisti dopředu zcela mimo kost dolní čelisti. To není samozřejmě možné. Na obrázku se jedná o vadu kostní, skeletální a musí se léčit posunem a prodloužením dolní čelisti jako kosti. Každou vadu kostní, skeletální může samozřejmě léčit do jisté míry ortodontista rovnátky, ale znamená to jen kompenzaci vady, ne vyléčení. Na uvedeném obrázku by to znamenalo zaklopit horní řezáky dozadu a vyklopit dolní řezáky dopředu, aby pacient měl alespoň náznak dobrého skusu. Popisovaná léčba není ideálem, ale ukazuje situaci, kdy rozdíl ve velikosti mezi čelistmi je malý a lze pacienta skutečně vyléčit pouze změnou polohy a sklonu zubů rovnátky tj. ortodonticky. Stejnou léčbu může mít pacient, který si z nějakého důvodu ortognátní operaci nepřeje.
Nejrozšířenější klasifikace čelistních vad je klasifikace dle Angela. Edward Angle (1855—1930), (wikipedia.org) byl americký zubní lékař, který položil základy moderní ortodoncie. Někde je označován jako otec moderní ortodoncie. Jeho klasifikace je jednoduchá a vidíme jí na obrázku č. 2.
Anglova klasifikace
Jako předkus se označuje mezera mezi horními a dolním řezáky ve skusu větší než 5 mm. Tato vada může nastat z důvodu (jak popsáno výše) anomálního vyklopení zubů, potom je vadou dentální a řeší ji ortodontista nebo jde o malou dolní čelist‑skeletální vadu a řeší ji ortognátní chirurgie. Malá dolní čelist je spojena s malou bradu, často bývá podbradek (Angleova 2. třída) – obrázek č. 3. Některé svaly spodiny dutiny ústní a kořene jazyka se upínají na dolní čelist. Je‑li čelist menší a tím více uložená vzadu, znamená to i více vzadu položený kořen jazyka a tím i menší předozadní rozměr hltanu, části dýchacích cest. To přináší vyšší riziko chrápání a možné spánkové apnoe (zástava dýchání ve spánku) zejména ve středním a vyšším věku.
Opačná situace nastává u velké dolní čelisti (Angleova 3. třída) – obrázek č. 3. Skusový schůdek tj. rozdíl mezi polohou horních a dolních řezáků je opět větší, ale v opačném smyslu: dolní čelist spolu se zuby je před čelistí horní. Jde o obrácený skus, česky také podkus.
Vlevo – Anglova II. třída, malá dolní čelist – absence brady, podbradek, otevřený skus
Vpravo – Anglova 3. třída způsobená nedostatečným růstem horní čelisti – všimněte si nedostatečné podpory horního rtu kostí horní čelisti
Tato vada je neestetická, obvykle vadí více ženám, protože dolní čelist je vnímána dominantně, mužně. Tito pacienti také obtížně dovírají ústa, obvykle nedochází k obnažení horních zubů při úsměvu. Popsaná anglická literatura nazývá tento typ kosterní vady obličeje jako „dish face“ – miskovitý obličej, protože střední část obličeje z profilu se jeví propadlá‑jako dno misky. Popsaná 3. třída dle Angela může být způsobena čistě nadměrným růstem dolní čelisti nebo nedostatečným růstem čelisti horní. Potom se dolní čelist jen opticky jeví jako příliš velká. Velmi často se vyskytují kombinace obou popsaných problémů. Normální skus a normální vztah dolní a horní čelisti je vidět na obrázku jako 1. třída dle Anglea (Anglova 1. třída). Pokud by chtěl někdo jít do větší hloubky zkusíme si zde říci, jak je definován normální skus: Anglova 1. třída. Ostatní mohou tuto část textu přeskočit. 1. třída dle Anglea: horní první stolička má 4 hrbolky. Pokud přední tvářový hrbolek první horní stálé stoličky zapadá do mezihrbolkové rýhy v předozadním rozměru dolní stálé (nejedná se o dočasnou, mléčnou stoličku) první stoličky, jde z pohledu této Angleovy klasifikace o normální skus tedy 1. třídu. Je‑li dolní čelist uložená více vzadu, jedná se o 2. třídu. Je‑li uložená více vpředu, jde o 3. třídu – viz obrázek č. 2. Pro potřeby našeho textu jsme si celou problematiku zjednodušili. Popsané vady jsou jen vadami základními. Problematika je komplexnější tím, že naše těla jsou trojrozměrná a tím pádem i vady jsou trojrozměrné. Výše popsané anomálie jsou jen špičkou ledovce a jak si některý čtenář uvědomil, popisoval jsem pouze anomálie v jedné rovině: předozadně malá nebo velká dolní čelist. Ale jsou i další vady, kdy např. horní čelist je ve svislém směru příliš vysoká (vertikální exces maxily). V tomto případě je anomálie patrná jako nadměrný dásňový úsměv. Pacient v některých případech při úsměvu obnažuje celou horní čelist.
Poznámka: malý dásňový úsměv je zvláště u žen estetický a takové ženy jsou vnímány jako mladší do vyššího věku. Čili záleží na míře. Jako ve všem.
plánování
Pokud na naše pracoviště odešle zubní lékař či ortodontista, vzácně praktický lékař svého pacienta s podezřením na skusovou či čelistní vadu, pacienta vyšetříme. Když odesílá pacienta ortodontista, bývá již základní analýza hotova a potom přichází takový člověk rovnou do ortognátní poradny. Taková poradna se může samozřejmě lišit podle pracoviště. Na obecné úrovni se operativě těchto čelistních anomálií věnuje každé čelistně‑chirurgické pracoviště ve většině krajských a univerzitních (fakultních) nemocnic. Na každém z těchto pracovišť se může postup lišit. Ve Všeobecné fakultní nemocnici (dále VFN) přichází pacient již po základní analýze svého skusu do ortognátní poradny na oddělení ortodoncie. Pokud se jedná pouze o anomálii polohy zubů (viz výše), léčí pacienta ortodontista a na pracoviště čelistní chirurgie jej neodesílá. Bylo by to zbytečné. Pokud ortodontista zjistí, že se jedná o skeletální (kosterní) anomálii odesílá pacienta na čelistní chirurgii. Vy, kteří zvažujete ortognátní operaci nemusíte tyto organizační detaily znát, zeptejte se svého ortodontisty. Způsob organizace péče se samozřejmě může lišit podle pracoviště. V tomto článku popisujeme, jak péči organizujeme ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN). Pacient se sám objedná na odd. ortodoncie VFN, kam jednou týdně dochází skupina odborníků, kteří každého pacienta analyzují a doporučí další postup. K tomuto vyšetření je nutné, aby pacient byl vybaven fotografickou dokumentací, RTG snímky, sádrovými modely a zprávou svého ortodontisty. Pokud je vhodné pacienta operovat, jedná‑li se o výraznou skeletální (kosterní, čelistní) anomálií dostává po vyšetření ve VFN pacient zprávu, něco jako jízdní řád, plán. Ze zprávy vyplývá, na jaký typ ortognátní operace by měl ortodontista pacienta připravovat a pacient dostává také termín operace a termín měření na čelistní chirurgii před operací. Pokud je operační řešení indikované (nutné) lze na obecné úrovni operovat podle dvou schémat.
Modernější přístup je „surgery first“ (nejdříve operace, potom ortodontické doléčení), druhý přístup lze nazvat „orthodontics first“ – nejprve ortodontické předléčení, operace a poté doléčení rovnátky. První přístup šetří čas. Ale ne každou vadu skusu lze tímto přístupem léčit. O tom rozhoduje právě skupina odborníků v ortognátní poradně. Přístup „surgery first“ je náročnější pro ortodontistu. Rovnátka se nasazují těsně před operací. Po zákroku je pooperační skus (po ortognátní operaci) zdánlivě ne zcela dobrý. V tomto přístupu je nutné, aby ortodontista věděl, jaký pohyb zubů je schopen provést a jaký už ne. V přístupu surgery first není skus definitivní a odráží v sobě další plánované posuny zubů rovnátky v pooperačním období. Proto je náročnější než přístup klasický, tj. orthodontics first (předléčení rovnátky, operace, doléčení rovnátky). Tento „klasický“ přístup bychom doporučili většině pacientů. Ale je to individuální. Samozřejmě. Obvykle je pacient objednán na operaci v řádu měsíců až 1—2 let. To neznamená, že bychom pacienty nechtěli operovat dříve. Tato doba je určena ortodontistovi k provedení kompletní přípravy skusu pacienta rovnátky.
předoperační plánování
Přibližně 3—5 týdnů před vlastní operací přichází pacient na plánování operace. Zde opět zdůrazňuji, že přístup a detailní organizace se liší podle pracoviště. Ale základní principy jsou shodné. Pacient přichází na předoperační plánování. Měl by dorazit se sádrovými modely, snímky z počítačové tomografie (CBCT), fotografiemi obličeje a skusu, elektronickým skenem skusu, RTG snímky a zprávou ortodontisty. Na základě dalšího měření obličeje a skusu vytvoříme 2D nebo 3D virtuální model, ve kterém naplánujeme operaci. Toto naplánování má podobu skusových šablon (splintů), které v sobě mají přeprogramován pohyb a budoucí polohu čelistí – prodloužení dolní, horní čelisti, jejich zkrácení apod. K operaci pacient ve VFN nastupuje den před plánovanou operací. Prosím všechny pacienty, aby si uvědomili, že stejné pracoviště operuje akutní úrazy a nádory hlavy a krku, které nejdou dopředu naplánovat: „pane Novotný, omlouvám se Vám, Vaši ortognátní operaci musíme posunout na zítra, přišel nám pacient se zlomeninou z automobilové nehody“. Pokud se operace z takového důvodu odloží (obvykle o den či o pár dní), není to důvod k hlubokému smutku, naštvání apod. Život toto přináší a nelze s několikaměsíčním či ročním předstihem plánovat, že pan „Novák „utrpí zlomeninu obličejové kostry. Samozřejmě drtivá většina pacientů je operována v řádném termínu. V den operace pacient lační od půlnoci, obvykle dostane večer i ráno premedikaci – „náladovku“, aby necítil stres z nadcházejícího výkonu. Začátek operace může být kdykoliv v průběhu dne. Pokud je později, pacient dostane infúzi, aby netrpěl žízní. Do začátku operace si pospává.
princip operace
Pokud nechcete znát princip operace, tuto část přeskočte!
Pro potřeby tohoto článku si princip ortognátních operací zjednodušujeme. Ortognátní operativa se dělá ústním přístupem. Jizvy zůstávají, ale jsou na úrovni sliznice v ústech. Nejsou vidět. Nejprve prořízneme měkké tkáně, které kryjí čelistní kosti. Pokud potřebujeme prodloužit či zkrátit dolní čelist (sagitální osteotomie dolní čelisti), je jasné, že musíme tyto kosti nějakým způsobem uvolnit, rozříznout a prodloužit, zkrátit, či změnit jejich polohu. V medicíně platí, že kost se nedokáže zahojit, pokud kostní úlomky nejsou v kontaktu. Příčné rozříznutí kosti a její prodloužení by ale vytvořilo mezeru mezi kostnímu úlomky. Je to stejné jako když budete mít tyčku ze dřeva, chtěli byste jí prodloužit, rozřízli byste jí a oddálili obě části od sebe. Nejen, že by to špatně vypadalo, ale na úrovni živé tkáně, kterou kost je, by to nemohlo fungovat. Kost by nesrostla. Proto si operaci vysvětlíme na pacientovi s Anglovou 2. třídou, tj. malou dolní čelistí, kterou chceme prodloužit.
Představte si tyčku ze dřeva, jak je vidět na obrázku č. 4. Řez v rámci této tyčky povedeme napříč, ale jen po poloviny tloušťky tyčky. Dále řezem pokračujeme podélně a končíme opět řezem příčným, ale opět jen poloviny protilehlé tloušťky tyčky. Přesně je to vidět na obrázku č. 4. Takto je veden řez kostí dolní čelisti. Oba fragmenty (úlomky) se od sebe oddělí, kloužou po sobě a tím můžeme délku tyčky (čelisti) prodloužit či zkrátit (část kosti se zabrousí) aniž vytvoříme mezeru mezi kostními úlomky. Kost tak může opět srůst. Definitivní postavení kostních úlomků zajistí přeplátovaní titanovými dlahami a šrouby. Konečnou polohu čelisti najdeme podle operačního splintu – viz plánování. Malou komplikací v dolní čelisti je přítomnost nervu, který vede v kanálku v kosti dolní čelisti. Zajišťuje nám citlivost poloviny dolního rtu a brady. Tento nerv při operaci musí zůstat zachován. Je vždy zhmožděn. Zhmoždění nervu je průvodním jevem ortognátní operace dolní čelisti, nejedná se o komplikaci. Představme si, že musíme uvolnit měkotkáňovou tkaničku nervu z pevné kosti. Vždy to povede ke hmoždění a tím dočasné necitlivost či brnění poloviny dolního rtu a brady. Drtivé většině pacientů se inervace obnoví. Jen to chce nějaký čas. Tento nerv nevede vzruchy pro hybnost svalů, na pacientech není dočasné porušení funkce tohoto nervu vidět.
Operace na horní čelisti (osteotomie Le Fort I) spočívá v jejím kosterním oddělení od celé lebky. Horní čelist zůstává připojena přes měkké patro k cévám a tím i výživě. Hojení horní čelisti je dobré. Protětí kostí, které komunikují s dutinou nosní vyžaduje jen, aby pacienti přibližně 3 týdny po operaci nesmrkali, aby se vzduch nedostal tlakem z nosu do měkkých tkání obličeje. U horní čelisti je někdy nutné jí rozdělit na 3—4 další segmenty (díly). Jedná se například o pacienty s úzkou horní čelistí (bráno zprava doleva). Kdybychom v těchto případech jen posunuli čelist například dopředu, nevedlo by to k dokonalému skusu, protože horní čelist by byla pořád užší než čelist dolní. Proto musíme samotnou horní čelist rozdělit v některých případech na další 3—4 segmenty, rozšířit ji a jako celek posunout například dopředu do žádoucího postavení podle dalšího operačního splintu – viz plánování. Poloha čelisti je udržována titanovými dlahami a šrouby.
Posledním základním operačním výkonem ortognátní chirurgie je plastika brady. Plastiku brady nelze modelovat s takovou přesností virtuálním plánováním jako u posunů horní a dolní čelisti. Je nutné se s pacientem dohodnout, zda si jí přeje. Současně jí obvykle neproplácejí zdravotní pojišťovny a pacient si ji platí sám. Indikace operace plastiky brady jsou dvě hlavní: 1. – asymetrie, 2. – velikost.
Při asymetrii si pro zjednodušení představme, že dolní čelist jako celek je při pohledu zepředu křivá, tj. jedna strana je kratší než druhá. Brada takové čelisti bývá symetrická ke křivé čelisti. Pokud při operaci srovnáme čelist bude taková brada často křivá. Potom doporučujeme bradu operovat. Druhým důvodem bývá brada příliš malá (obvykle) nebo nadměrně velká. Zda operovat či ne, je na rozhodnutí pacienta. Osobně se rád dozvím, zda si pacient přeje malou bradu, či malou změnu od současného stavu. Virtuálně se plastika brady a její efekt na výslednou estetiku obličeje nedá přesně naplánovat. Máme raději, když nám pacient řekne: „chci/nechci plastiku brady“, „chci mít jemnou ženskou bradu“, „chci mít mužnou velkou/hranatou bradu“ apod. Rozhodnutí, zda udělat plastiku brady je na operatérovi. Pacienta nemůžeme uprostřed výkonu probudit, aby nám řekl svůj názor. Definitivní polohu brady udrží další titanové dlahy a šrouby. Zde bych si dovolil poznámku: fakt, že píšu tento text neznamená, že jsem hlavním, jediným odborníkem v ortognátní chirurgii. Není tomu tak. Na operativě se podílí celá skupina lékařů, sester. Pokud je nějaký lékař rozepsán do operačního programu jako operatér na jakémkoliv pracovišti znamená to, že operaci bez problémů zvládne. A to platí pro všechna pracoviště, kde se provádějí výkony ortognátní operativy.
rizika operace
Popíšeme si nejčastější rizika ortognátních operací. Jsou popsány v souhlasu s operací. Doporučuji si tento souhlas přečíst. To platí pro ty, kteří k operaci přicházejí. Zde si zkusíme říci, jaká jsou rizika pro pacienty, kteří se rozhodují, zda operaci podstoupit. Můžeme si je rozdělit na obecně chirurgická: krvácení, infekce a dále místně specifická. Ke krvácení dochází při každé operaci, ortognátní nevyjímaje. Musíme si uvědomit, že při proříznutí kosti se dostáváme do dutiny s morkem, tj. s kostní dření. Krvácení z kosti bývá plošné. Součásti vyšetření pacienta před operací jsou parametry srážlivosti. Pacienta, který by neměl srážlivost v pořádku, k operaci nepustí žádný chirurg. Z toho vyplývá, že trocha modřin tváří a pod čelistí je průvodním jevem operace. Za posledních přibližně 15 roků nepamatuji, že bychom dávali pacientovi po ortognátní operaci transfuzi. Jinak řečeno krevní ztráta není tak velká. Velký vliv na srážlivost mají enzymatické přípravky, tyto prosím neužívejte před operací.
Riziko infekce existuje. Proto pacient dostává nitrožilní antibiotika. Celá operace probíhá z ústního přístupu, aby nebyly viditelné jizvy v obličeji. Dutina ústní je jedno z mikrobiálně nejméně čistých části našeho těla. Riziko infekce je malé, ale zvyšuje se, pokud pacient nemá dobrou ústní hygienu. Dobrou hygienu při přítomnosti fixních rovnátek. Proto je nutné věnovat pozornost čištění zubů. Zřídka, ale již se to stalo, jsme museli operaci při plánovaní odložit do doby zlepšení hygieny. Pokud na zubech, v mezizubní a kolem rovnátek je rozložené jídlo, bylo by riziko infekce zbytečně vysoké.
Ortognátní operace je plánovaná operace. Proto je nutné, aby pacient byl zcela zdravý. Nelze operovat pacienty s oparem, kašlem, rýmou, chřipkou, angínou, infekcí močových cest apod. Při menstruaci je srážlivost krve mírně prodloužená. Bývají při ní větší hematomy (modřiny). Je vhodnější, když se operace koná mimo menstruaci. Nebo alespoň ne první dva dny menses. Při užívání antikoncepce je vyšší riziko zánětu žil a srážení krve v dolních končetinách (tromboembolická nemoc). Pacienti mají kompresní punčochy při operaci (obě pohlaví, u mužů je vyšší riziko dané neaktivitou‑poleháváním v posteli) a bezprostředně po ní. U žen upřednostňujeme vysazenou antikoncepci.
Místě specifická rizika jsou taková, který vyplývají z nějaké tvarové nebo anatomické zvláštnosti operované struktury. U dolní čelisti vyplývá riziko z přítomnosti nervu, jak pospáno v operační technice. Průvodním jevem, ne komplikací při operaci, je dočasná necitlivost dolního rtu a brady. Nerv v dolní čelisti je při operaci často zhmožděn, a proto musí regenerovat. Většině pacientů se inervace – citlivost dolního rtu a brady obnoví. Porucha tohoto nervu (3. větev trojklaného nervu) je jen na úrovni citlivosti, ne hybnosti. Nikdo to na pacientovi nepozná. V době obnovující se citlivosti chybí pacientovi zpětná informace, kde ret je. Z toho vyplývají potíže typu „mám pocit, že mi teče čaj po bradě“ a on neteče nebo on teče „a já nic necítím“. Osvědčily se nám léky s vitamínem B, které vedou k rychlejší regeneraci a obnově citlivosti dolního rtu.
Horní čelist se odděluje od lebky přes dutinu nosní. Proto by pacient neměl po operaci smrkat a dělat jakékoliv přetlaky a podtlaky v ústech a v nose (pískat na prsty, hrát na dechové nástroje apod.). Vedlo by to k úniku vzduchu přes porušené kosti do podkoží s vytvořením bublin vzduchu v podkoží (podkožní emfyzém). I pokud toto nastane vzduch se poměrně rychle vstřebá, ale je to zbytečná komplikace.
Další komplikací je recidiva vady. Recidiva znamená znovuobnovení nemoci. Recidivu si můžeme představit tak, že svaly, kůže, vazy táhnou čelisti do původní polohy, do původní „vady“. Tím se vytváří prostor pro alespoň částečné znovuobnovení původní polohy čelistí a tím i anomálie, vady. Z těchto důvodů má pacient 6 týdnů po operaci mezi čelistmi na rovnátcích gumičky, které působí protitahem k tahu měkkých tkání.
Mnoho pacientů má před operací kvůli vadnému skusu problémy s čelistním kloubem, velké většině z nich ortognátní chirurgie pomůže. Bohužel u velmi malé části pacientů se tento problém zhorší a bude vyžadovat další léčbu a třeba i operaci jako je výměna čelistního kloubu za umělý (třeba jako u výměny kyčle). Ale i to ve VFN umíme.
Ortognátní chirurgie není přesné strojírenství. Lékaři jsou lidé a při operaci není možné pracovat s desetinami milimetru. Uvědomme si, že od prvního řezu je tkáň oteklá, že při operaci je pacient intubován (má zavedenou rourku nosem do plic, jinak by se udusil), což nos deformuje. Nezlobte se tedy na svého ortognátního chirurga, pokud je očekávaná poloha zubů např. o 1 mm mimo plán. To je normální, není zde místo pro úzkostlivé hodnocení jako v přesném strojírenství, jde o ruční práci. Celý postup s tím počítá a je potom na doléčení rovnátky, aby se tyto drobné nepřesnosti vyrovnaly.
po operaci
Poznámka: první pooperační den je den následující po operaci.
Pacient má po zákroku mezičelistní fixaci, tj. mezi horní a dolní čelistí má elastické tahy (gumičky), které se během hospitalizace učí vyměňovat. První 2—3 dny má pacient ve VFN náplasťovou kompresi k omezení otoku. Jsou to proužky náplastí vylepené na obličeji, které vyvolávají malou silou tlak proti vzrůstajícímu otoku. Náplasti se odstraňuji kolem 2.—3. pooperačního dne. Do 3. pooperačního dnes narůstá otok, který se až poté začíná zmenšovat. Pacienty propouštíme domů 6.—8. pooperační den. Propuštění je individuální. Závisí na dojezdové vzdálenosti (při případných potížích), počtu operovaných čelistí (jen dolní/horní, obě čelisti, obě čelisti s plastikou brady, obě čelisti s horní rozdělenou na 4 segmenty s plastikou brady apod.). První 3 týdny po operaci pacient jí tekutou stravu, další 3 týdny kašovitou. Prvních 6—8 týdnů po operaci (podle typu operace) nesmí kousat. Titanové dlahy a šrouby, které drží čelisti v novém postavení jsou tak tenké, že se nemusejí odstraňovat. Nejsou vidět. Protože jsou tak jemné, nesnesou zatížení žvýkacími silami v době, kdy se kost hojí. Obvykle je neodstraňujeme. Pokud si pacient přeje jejich odstranění nebo pokud je s dlahami spojená nějaká komplikace (hnisání, pocit chladu v místě dlahy v zimě apod.), odstraňujeme je nejdříve šest, lépe devět měsíců od operace. Odstranění titanových dlah provádíme přibližně v 0,5 % operovaných pacientů. Prvních 6—8 týdnů (podle typu operace) by se měl pacient vyvarovat úderů a tlaků na čelisti, pití alkoholu. Omezit kouření, nejlépe nekouřit je vhodné, pozorujeme potom lepší a rychlejší hojení. Sporty bez zatěžování čelisti lze provozovat po 8 týdnech, tj. plavání, turistiku. Sporty, kde nevyloučíme údery do čelistí (kopaná, košíková, hokej, vybíjená apod.) až po 3 měsících. Kontaktní sporty např. rugby, karate, judo, džiu‑džitsu, box aktivně, zápasnicky provozovat až po 6 měsících. Kontrola pacientů po operaci probíhá jednak čelistním chirurgem a jednak ortodontistou. Je vhodné, aby pacient přinášel zprávy od chirurga ortodontistovi, a naopak k návaznosti péče. Kontroly a jejich míru si stanovuje každé pracoviště dle svých zvyklostí. Ve VFN kontrolujeme pacienta s prodlužujícími se intervaly 24 měsíců od operace (poslední dvě kontroly jsou 12 a 24 měsíců od operace)
závěr
Skeletální (kosterní) vady čelistí operujeme počínaje 17. rokem u dívek a 18. rokem u chlapců. Horní věková hranice není stanovena. U každého pacienta musí ale ošetřující lékař požádat individuálně pojišťovnu o úhradu. Na ní je, jak rozhodne. V České republice obvykle pojišťovny ortognátní operaci hradí, neboť se jedná o jedinou možnost léčby. Pojišťovny nehradí plastiku brady.
Pokud má pacient pochybnosti, zda má vadu skeletální (kostní) čelistí, kterou by měl řešit pomocí ortognátní chirurgie, může mu pomoci jakýkoliv ortodontista. Ortognátní operace se provádějí na pracovištích ústní, čelistní a obličejové chirurgie většiny krajských a fakultních nemocnic. Operační technika je dobře zvládnutá. Uvedený text by měl zájemcům o tuto problematiku osvětlit pojmy a pomoci pochopit základní principy. Tento text by měl vést k uklidnění potencionálních pacientů s vědomím jisté pokory, neboť ortognátní operace jsou středně těžkými operacemi.
V Praze, dne 19. ledna 2020
MUDr. et MUDr. Karel Klíma, Ph.D.
Oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie Stomatologické kliniky
1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) Praha